SOCIOCON 2026
17. ročník Socioconu se tradičně věnuje pomyslnému hledání esence antropologického bádání!
V rámci studentské konference Katedry sociální a kulturní antropologie Univerzity Pardubice budou opět prezentovat výsledky své celoroční činnosti nejen akademičtí pracovníci, ale také studenti, absolventi, odborníci z jiných akademických pracovišť i specialisté z aplikovaných oborů. Jednotlivé odborné vstupy mohou mít podobu konferenčního příspěvku, odborné diskuze nebo dokumentárního filmu s antropologickou tematikou.
Program Socioconu 2026
Blok 1
Příspěvek přibližuje současnou situaci vyjednávání etnické identity malé komunity s českými kořeny v prostoru srbského Banátu. Navyšování atraktivity identit směřujících k češství je zde nahlíženo jako důsledek negociace státního zájmu a aktérských strategií. Česká krajanská politika je interpretována jako nástroj soft power českého státu, který prostřednictvím silné role vitální krajanské komunity posiluje svůj obraz v dané zemi. Záměrem příspěvku však není popis politických účinků, nýbrž analýza tohoto vlivu na utváření etnické identity samotnými aktéry.
Bc. Marek Veverka
Marek je studentem druhého ročníků magisterského programu Etnologie a kulturní antropologie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ze zájmu o non-human antropologii, který se odrazil v jeho bakalářské práci Infantilizace papoušku pohledem kulturní antropologie, se přesunul k teoriím etnicity a výzkumu krajanských komunit v jihovýchodní Evropě, zejména pak v Srbsku. Mimo zmíněné oblasti se podílí na řešení jednoho z projektů katedry, a to konkrétně aplikovaného výzkumu resilience subdodavatelských řetězců firem působících v bezpečnostním průmyslu.
Ústav etnografie a středoevropských a balkánských studií, FF UK
Mnoho bylo napsáno o demokratizaci našeho školství; málokdy se přitom bere v potaz perspektiva antropologie. Mnoho jsme slyšeli rovněž o celostním vzdělávání; ale praxe i tady často klopýtá za ideálem. Na základě svých zahraničních i domácích zkušeností představím metodu vysokoškolské výuky, která uplatňuje jak demokratický princip, tak celostní přístup k člověku a lidství. Některé prvky této metody lze použít i ve výuce na středním a základním stupni. Škola nás má rozvíjet celé a má nás bavit.
Mgr. Tomáš Samek, M.A., Ph.D.
Tomáš Samek vyučuje antropologii a teorii globalizace na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Zajímá ho průsečík tří velkých témat: 1. lidského vědomí – individuálního i kolektivního; 2. sociální koheze – co drží malé skupiny lidí i celé společnosti pohromadě; a 3. řečové chování a komunikace. Z toho logicky plyne jeho zájem o antropologii médií i antropologii vzdělávání. Je autorem knihy „Tahle země je naše: Český a německý veřejný prostor v deiktické perspektivě.”
Mgr. Lada Viková, Ph.D.
Vyhlášení výsledků soutěže Člověk a společnost, kterou pro studenty středních škol již podeváté zorganizovala KSKA.
Blok 2
Prezentace z exkurze do ostravských lokalit obývaných Romy přináší pohled studentů magisterského studia na problematiku sociálního vyloučení – zejména v prostředí ubytovny Soiva a čtvrti Přívoz. Studenti se zamýšlejí nejen nad samotným fenoménem sociálního vyloučení, ale také nad řetězcem příčin a následků, které vedou k dlouhodobě nepříznivým životním podmínkám obyvatel těchto míst. Terénní sonda byla realizována v rámci předmětů Romové v antropologické perspektivě (MRAPE) a Antropologie marginality a Romové (MAMAR).
Kromě tématu sociální exkluze přiblíží studenti své dojmy z fungování dětského klubu Futurum při zařízení Don Bosco a také z Vesničky soužití, kterou spravuje Diecézní charita ostravsko‑opavská zastoupená Ing. Miroslavem Hodečkem. Celá akce, spojená s nahlédnutím do života salesiánských řeholníků, byla umožněna jen díky nezištnému průvodcovství pana Milana Sztojky, ale poděkování patří všem Salesiánům.
Bc. Lucie Cinová, Bc. Monika Červinková, Bc. Lucie Doležalová, Bc. Michal Macháček, Bc. Matouš Pekař, Bc. Ondřej Sahula (pod vedením Mgr. Zbyňka Andrše, Ph.D.)
Kdesi v dáli, za sedmero dálnicemi a devatero mobilními operátory, leží Bosna. A bylo nebylo, žilo osm studentů, co chtělo prakticky otestovat své vědomosti. I opustili učebny, přivolali červenou dodávku a jeli, až dojeli tam, kde i bosenské lišky dávají dobrou noc. Přemohli Kulturního šoka, zlezli horu Jazykové bariéry a přelstili Nezkušenost, Únavu i Splín. Doma čekala zkouška poslední: o hádankách, jež jim položila sfinga Etnografické praxe a které rozluštili, sepsat knihu.
Adéla Myšičková, Kateřina Štěpánová (pod vedením Mgr. Filipa Tesaře, Ph.D.)
Kateřina Štěpánová je studentkou posledního ročníku bakalářského studia Sociální a kulturní antropologie. Ve svém studiu se zajímá o každodennost, zkušenost z terénu a propojování osobních zážitků s antropologickým pohledem. Ráda cestuje, píše a chodí po horách.
Společně s kolegyní Adélou Myšičkovou představí krátký příspěvek věnovaný jejich terénním praxím v Bosně a Hercegovině, které absolvovaly v létě minulého roku. Ve svém vystoupení přiblíží nejen samotný výzkum, ale i osobní zkušenost z pobytu v terénu.
Absolventský etnografický film Elfové, skřeti a jiní larpeři nahlíží na fenomén českého fantasy larpu jako na svébytnou sociokulturní sféru. Snímek se zaměřuje na hloubkovou analýzu herních komunit a dokumentuje proces, během kterého se identita jednotlivce propojuje s herní postavou. Klíčovým prvkem je zkoumání sociální dynamiky a způsobu, jakým jsou v rámci fiktivních světů budovány a redefinovány mezilidské vztahy. Kamera zde nevystupuje jako pasivní svědek, ale jako aktivní činitel, který skrze dlouhé observační záběry a emické polostrukturované rozhovory odkrývá autentické prožívání aktérů.
Délka filmu: 24 minut.
Bc. Viktorie Marina Horníčková
Viktorie Marina je studentkou prvního ročníku magisterského programu Vizuální antropologie na filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Ve své bakalářské práci se zaměřila převážně na larpovou fantasy subkulturu v České republice. Toto téma jí zaujalo natolik, že v něm pokračuje dále i v diplomové práci.
Blok 3
Džungle je nepřehledná, živelná a propletená. Džungle dokáže být nezničitelná, plíží se k budově, kdykoliv péče o zeleň poleví, a polyká plochy asfaltu. Džungle ale může být i křehká, pokud jsou jednotlivé části vytaženy ze sítě vztahů, které ji tvoří.
Džungle je dnes útočištěm studujících a pampelišek i budoucích tramvajovou zastávkou. Sítí vztahů vytvářející jedinečnou zvukovou krajinu každodenního prostředí i místem okolní zvuky polykajícím. Džungle je přilehlý zelený plácek s aktéry v blízkosti budovy Fakulty humanitních studií, na níž vznikly projekty, které se jejímu významu věnují.
Soundwalk a Přenášení Džungle vycházející z experimentálních etnografických metod umožňují kolektivně prozkoumávat možnosti, jak vplétat fakultu do sítě živých propojení, od kterých se snaží ostrými hranami oddělit, i toho, co o těchto vztazích můžeme zjistit na základě poslechu zvuků, které ji (spolu)utváří.
Bc. Antonín Dvořák, Bc. Kateřina Matějovcová, Bc. Viktorie Šohajová, Bc. Veronika Tichá, a Bc. Anna Váchová jsou studentstvem prvního ročníku navazujícího magisterského studia na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.
Príspevok vychádza z etnografického výskumu realizovaného v komunitnom centre na západnom Slovensku, ktoré sa zameriava na neformálne vzdelávanie detí z málo podnetného prostredia. Skúma, ako deti v viacetnickej skupine konštruujú predstavy o etnicite. Výskum ukazuje, že etnicita funguje ako komunikačný nástroj v interakciách, no pri vylúčení často zohrávajú väčšiu úlohu socio-ekonomický status, rodinné zázemie a širší sociální kontext.
Mgr. Emília Tóthová
Mgr. Emília Tóthová je doktorandka na Fakulte sociálnych a ekonomických vied Univerzity Komenského v Bratislave. Vo svojom výskume sa zameriava na rovesnícke vzťahy detí v lokálnych komunitách, prepojenie etnicity a sociálneho statusu v každodenných interakciách, neformálne inkluzívne vzdelávanie v komunitných centrách a procesy ostrakizácie a integrácie rodín na okraji spoločnosti na západnom Slovensku.
How does the feeling of home shift – when a person migrates, moves between places and languages, becomes a refugee, and when everything familiar begins to fall apart? The film follows a personal journey through Prague, Odesa, and inner chaos – spaces filled with memories, scents, sounds, and emotions. Captures something difficult to express in words – what it feels like to search for home when you feel you’ve lost it, yet still sense it somewhere, and at the same time, continue to shape it.
12’ 48’’ | 2025 | Ukraine, Czechia | autoethnographic documentary
Bc. Alina Fedoniuk
Alina Fedoniuk je absolventkou Sociální a kulturní antropologie se zaměřením na vizuální antropologii na Univerzitě Pardubice. Ve svém výzkumu se zaměřuje na témata domova, migrace a liminality, přičemž využívá vizuální a smyslové metody. Ve své práci se věnuje zkoumání domova jako proměnlivého a vyvíjejícího se konceptu prostřednictvím autoetnografického filmu.
Blok 4
V roce 1959 bylo na zimním Urale nalezeno devět mrtvých studentů ze Severdlovska. Příčina jejich úmrtí zůstává záhadou do současnosti. Smrt nalezli na území obývaném původními obyvateli zdejších lesů – Mansů. Právě oni se stali prvními, kdo byl z účasti na smrti studentů podezřívání. Etnografický film Tomáše Boukala zasazuje tuto výrazně medializovanou dávnou tragédii do kontextu kultury, mytologie a náboženství tohoto malého národa lovců a rybářů.
PhDr. Tomáš Boukal, Ph.D.
Dlouhodobě se zabývá výzkumem transformace vztahů prostředí a původních obyvatel (Rusko, Kanada), spojených s využíváním přírodních zdrojů politicky majoritní společností. Vychází z ideje propojování přírodních a sociálních věd, nesené ekologickou antropologií a částečně politickou ekologií. Věnuje se také výzkumu náboženského aspektu vztahu kultura – příroda v prostředí lovecko-sběračských skupin.
„Vězeňská subkultura – doživotí jako ukazatel?“
Projekt „Doživotí, jako ukazatel“ cílí na zapojení vybraných lidí ve VTOS (s vysokým trestem) do resocializačního procesu, a to i tam, kde dosavadní přístupy selhávají.
Velmi významným, inovativním a přínosným aspektem je opora nově příchozích do VTOS skrze adaptaci na subkulturu věznice – chceme se zaměřit na to, aby tito lidé přijali trest, pracovali lépe s vinou (kardinální aspekt redefinice osobnosti), chceme zavést programy zacházení postavené na rozvoji osobnosti skrze neformální výuku a samostudium novými metodami (budování sebehodnoty), cílili bychom na zdravý vztah s osobami blízkými (potřebujeme, aby se člověk vrátil do nového/lepšího prostředí – kriminalizace osobnosti je obvykle výsledek jednání celé řady lidí, počínaje mikrokulturou nukleární rodiny, …), také chceme rozvíjet emoční složku osobnosti skrze specifická skupinová i individuální sezení (práce s důstojností), důležité je i budovat nový žebříček hodnot, schopnost postarat se o sebe a tím i o druhé (rozvoj zodpovědnosti).
Těmito kroky, za přímé asistence dlouhodobě vězněných osob, které prošly reidentifikací a vědí, co VTOS obnáší, chceme připravovat odsouzené lidi „po výstupu“ zpátky do života.
Celý proces směřuje k nápravě přirozenou cestou – v tom je projekt inovativní – ačkoli by měl jasně daný procesní postup, byl by veden tak, aby o něj člověk ve VTOS měl zájem. Dosavadní programy valná část vězeňské populace absolvuje, protože je to “výhoda” a “musí se to”.
Bc. Vendula Borgul’ová
Jmenuji se Vendula Borgulová – na UHK studuji obor zaměřený na Kulturní a sociální antropologii.
V rámci mého diplomového projektu provádím výzkumné šetření u doživotně odsouzených mužů.
Pravidelně dojíždím do vybraných organizačních jednotek, kde jsme s respondenty během tzv. „pátečních diskuzí“ a „individuálů“ prošli tématy týkající se adaptace na rigidní subkulturu věznice, prožívání viny a trestu, přijetí role několikanásobného vraha, odosobnění a reidentifikace, vztah s rodinou, specifika role vraha ve VTOS, výkon trestu v proměnách času – aneb 9O. léta byla jiná i za mřížemi apod.
Téma jsem si vybrala, protože se chci vysokým trestům a doživotí věnovat i profesně. Výzkum během studií vnímám jako nenahraditelnou možnost nahlédnout do života za mřížemi a vstoupit tak do subkultury, která se zřejmě nikdy slovy nedá plně vyjádřit.
Projekt „Doživotí jako ukazatel“ vyplynul z pravidelných rozhovorů s respondenty, s odsouzenými i se zaměstnanci věznic.
Etnografický film se zaměřuje na fenomén východočeského hokejového derby Tipsport extraligy z perspektivy fanoušků. Prostřednictvím rozhovorů s fanoušky Hradce Králové a Pardubic přibližuje, co vše fanouškovství vlastně obnáší. Představuje, jak daná komunita vnímá sama sebe, jak vnímá komunitu soupeře a jak se vůči ní vymezuje. V přístupu fanoušků i atmosféře jednotlivých zápasů se projevuje, jak se do daného uspořádání promítnuly uplynulé události a jak formovaly současnou dynamiku. Film byl navíc točen v letech, kdy se Hradec Králové a Pardubice potkali v rámci play off zápasů vůbec poprvé.
Délka filmu: 58 min
Bc. Anna Buřičová
Bc. Anna Buřičová je studentkou magisterského studia Sociální a kulturní antropologie se zaměřením na vizuální antropologii na Univerzitě Pardubice. Ve svém výzkumu se zaměřuje na projevy rivality v hokejovém derby mezi Hradcem Králové a Pardubicemi.
Divadlo, koncert a fotografická výstava
O hře: Bronisława Malinowského známe na KSKA všichni, jeho výzkum na Trobriandských ostrovech taky. Ale nikdo z nás jsme tam nebyli, takže najisto nemůžeme vědět, jak to mohlo v praxi vypadat. O takové nahlédnutí do reality terénního výzkumu se právě snaží naše autorská komedie. Prosím berte tuto frašku s rezervou antropologům vlastní, protože trávové sukně trobriandského typu se shánějí v našich končinách jen těžko…
Režie: Bc. Sabina Kočí
Scénář: Bc. Michal Macháček
Hrají: Bc. Jan Kain, Bc. Adéla Čeřovská, Bc. Julian Kincl, Bc. Michal Macháček, Bc. Matouš Pekař, Mgr. Tomáš Retka, Ph.D., Bc. Sergej Grachev a další studenti KSKA.
Technická spolupráce: Městské kulturní středisko Jaroměř a jeho divadelní technika.
Studenti předmětu Hudba v kulturách vás tentokrát provedou důležitými body hudebních a kulturních změn, které provázely vznik a vývoj jednoho z nejvlivnějších hudebních směrů..
PhDr. Tomáš Boukal, Ph.D a studenti předmětu Hudba v kulturách
Život za oponou ukazuje, jak se zkoušelo ochotnické divadlo v souboru Vrchlický Jaroměř, konkrétně hra Strakonický dudák. Fotografie zachycují proces přeměny herce v roli, a to i v rámci líčení a dalších vizuálních aspektů jednotlivých rolí. Bakalářská práce se věnovala každodennosti ochotnických herců a tomu, jak divadlo zasahuje do jejich každodenní reality. K textu a fotografiím patří i série rozhovorů, které jsou k dispozici na Soundcloud platformě, dostupné následujícím QR kódem.
Bc. Sabina Kočí
Bc. Sabina Kočí je studentkou navazujícího studia Vizuální antropologie na KSKA UPCE. Ve své bakalářské práci se zaobírala procesem zkoušení divadla v ochotnickém souboru Vrchlický Jaroměř a jak zkoušení představení ovlivňuje každodenní realitu těch, co ho hrají. V DS Vrchlický sama působí již od dětských let a i proto ji divadlo a kultura natolik zajímá a baví. Ve své nadcházející práci se od divadlení kultury přesunula k tradicím a kulturním akcím v pevnosti Josefov a jak tyto akce pomáhají místní kulturní revitalizaci.
